Co znamenají slova „Zůstaňte ve mně...“ a jak je naplnit? Být v Ježíšovi rozhodně neznamená držet se ho jako maličké dítě, které se bojí poodstoupit od maminky a zoufale svírá její šaty. Toto „zůstávání“ označuje stav srdce. Snad podobně jako můžeme spolu s přáteli prožívat i obyčejné setkání, které nás ale spojuje, anebo naopak být sice fyzicky přítomni, ale myšlenkami bloudit kdesi v práci. Být v Kristu obnáší naši aktivitu, ochotu, zapálení, touhu i radost z jeho blízkosti. Toto zůstávání není nudné meškání, jako když nám ujede autobus. Je to naopak prodlévání v blízkosti toho, co naplňuje náš život, co nás baví a těší.
Starosta obce se jde podívat, jak to vypadá v místní škole. Neohlášen kráčí po chodbě a vidí, že v rohu za dveřmi třídy stojí tři kluci. „Co tu děláte?“ uhodí na ně. „My jsme, prosím, na hanbě,“ špitne ten první. „A co jste provedli?“ První se chvíli ošívá, ale pak přizná: „Já jsem, prosím, vyhodil ze dveří mandarinku.“ „No, to je moc pěkné,“ rozzlobí se starosta. „A co ty?“ zeptá se druhého. „Já jsem, prosím, hodil mandarinku na zem,“ souká ze sebe kajícně druhý. Starosta ukáže prstem na třetího. „Ty jsi taky házel?“ „Ne,“ špitne ten třetí. „Mně kluci, prosím, říkají Mandarinka.“