Co je to hřích proti Duchu svatému? Obvykle nás tento pojem vyleká. Lidé viděli mnoho zázraků, které Ježíš vykonal, a přece neuvěřili. Dokonce jsou schopni Boží dílo označit za bláznění nebo za démonické působení. Když je někdo takto zaslepený, už nejde o jednorázové selhání, ale o zatvrzelost. To je hřích proti Duchu, protože dotyčný Bohu neumožňuje se žádnou cestou dotknout jeho nitra. Přivřel Bohu dveře a nechce s ním nic mít. Ale platí to i naopak: ten, kdo se otevře Bohu, stává se součástí veliké Kristovy Boží rodiny.
Babička seděla na pláži, kde si její vnouček ve slunečním klobouku a župánku hrál s kyblíčkem a lopatkou a plácal bábovičky. Najednou se objevila obrovská vlna, která zalila pláž a když vtekla zpět do moře, vzala vnoučka s sebou. Babička padla na kolena a začala se modlit: „Ó, Bože, prosím, vrať mi mého vnoučka. Je to tak nevinné stvoření, tak sladký chlapec, tak báječné dítko.“ Jako zázrakem se přihnala další velká vlna a zanechala po sobě vnoučka přesně na původním místě, v župánku a s lopatičkou a kyblíčkem. Babička obrátila oči k nebesům, rozhodila rukama a říká: „Měl klobouček...“