výčet uživatelů církevních statků (series beneficiatorum Kunstadiensium)

14.

Důstojný pán Karel Břeský zemřel v Kunštátě dne 3. března 1913 a byl dne 5. 3. 1913 na hřbitově zdejším do hrobu předchůdce svého důstojného pána Antonína Hally pochován od P. T. spolu-alumna svého monsignora doktora Antonína Cyrila Stojana, probošta v Kroměříži, za účasti 34 kněží. Po dobu uprázdnění fary byl administrátorem dosavadní kooperátor důstojný pán Jan Kittner až do 1. července 1913, kdy farářem se stal: 

15.

Josef Janíček, dosud po 17 let farář v Sulkovci, narozený 21.3.1867 v Krhově, farnost Bořitovská, ordinován 31.7.1892.

Josef Janíček byl hodný kněz a veliký dobrák. Svou dobrotou přišel na mizinu a ke stáří mu zůstaly dluhy. Velmi podporoval svého synovce na Krhově, který špatně hospodařil. Pan rada, jak se všeobecně říkalo, byl všeobecně ctěn a vážen. Měl však zlou hospodyni Annu Mazlovou, která skončila šílenstvím. Podle tvrzení farníků ponechávala si část peněz ze sbírek na světlo, takže kromě vnitřní malby kostela nebylo prostředků na větší opravy. Josef Janíček byl v roce 193ž stižen záchvatem mrtvice a roku 1940 penzionován. Administrátorem fary byl Josef Klíč, nyní farář v Protivanově. Roku 1940 byl jmenován Josef Janíček biskupským radou.

Zbytek svého života trávil na faře v místnosti, které dříve jako farář obýval. Během své penze byl asi 8x raněn mrtvicí. 30. července 1942 sloužil svoji zlatou mši svatou a ta byla jeho poslední mší. Zemřel 6. prosince o 4 hodině odpoledne zaopatřen svatými svátostmi od patera Eduarda Jedličky, faráře ve výslužbě v Makově. Pohřeb mu vypravil jeho nástupce, jelikož jediný příbuzný se o nic nepostaral. Pohřeb konal se 9. prosince 1943 za účasti asi 30. kněží. Pochovával prelát Josef Kalabus, kanovník brněnský. Kázal František Kaňa, farář z Lysic. Byl pochován v hrobě faráře Sysla dle svého přání. Ať odpočívá v pokoji.

16. 

  1. srpna 1940 byl investován na faru v Kunštátě Jaroslav Šafář, kooperátor v Novém Městě na Moravě. Narozen 27. dubna 1909 v Záoboří u Lysic, ordinován 5. července 1935 v Brně.

 

Úryvky z protokolu, který byl zaveden koncem října 1951 s páterem Františkem Staňkem, kooperátorem, na stanici Sboru národní bezpečnosti v Kunštátě. Vyšetřoval pan vrchní strážmistr Karel Pátík. Pater Staněk byl vyšetřování půl druhé hodiny o pozůstalosti patera Jaroslava Šafáře, faráře v Kunštátě. Pater Staněk vypovídá: když jsem se telefonicky dověděl od pana doktora Aloise Vítka, lékaře v Úrazové nemocnici, dne 4. října 1951 kolem půl 17. hodiny, že náš veledůstojný pan farář páter Jaroslav Šafář zemřel po operaci (smrtelný úraz na motocyklu), za přítomnosti veledůstojného pana faráře patera Františka Kaně, který mezitím přijel osobním autem z Lysic, jsem vyzvedl s farní dřevěné pokladny, uzamčené na 3 zámky ve farní kanceláři, zapečetěnou poslední vůli patera Šafáře (opis její je přiložen) a odevzdal jsem ji panu okresnímu soudci Karlu Kubátovi za účelem publikace, protože jsem chtěl vědět, jaké dispozice nařídil pater Šafář o svém pohřbu. Při této příležitosti jsem se dotázal, jak mám postupovat ve věcech pozůstalosti. On mě řekl, abych z opatrnosti nikomu nevydával klíče od místnosti, kde jsou uloženy věci pana faráře dokud nebude proveden soudem přesný soupis dědictví a dokud nebudou odděleny osobní věci pana faráře odpadních a kostelní. Při této příležitosti jsem požádal pana soudce, aby co nejdříve byla projednán pozůstalost, aby nebyl rušen farní chod (úřadování), byly odděleny věci osobní od církevních, aby brzy zase zavládl klid ve faře i ve farnosti, abych nebyl obtěžování častými dotazy a prohlídkami dědiců. Dne 10. října 1951 kolem 3/4 na 8 hodin ráno přišla paní Marie Šafářová, matka pana faráře, a její švagr Michal Třeček z Drnovic a žádali, abych jim vydal svetr a pušky. Ukázal jsem jim lovecký lístek, kde jest jasně poznačeno, že pan farář měl pušky vypůjčeny od pana fořta Krejčího a pan lesního Dalibora Tichého. Co se týče svetru a ostatních věcí, jsem jim řekl, že jim budou vydány po projednání dědictví, že nemám nyní čas, že spěchám do školy vyučovat svaté náboženství, že mohou býti bez obav, že se jim nic neztratí, co jest osobním majetkem pana faráře, že v písemnostech pana faráře ještě hledám, kdyby snad zanechal poslední vůli novějšího data. Když chtěla po mně paní Šafářová klíče od farních místností a poukázala na to, že bych si mohl zatelefonovat o klíče na Lhotu, kdybych něco potřeboval, sdělil jsem jí, že tak učinit nemohu, protože fara jest úřední budova a potom ještě nebyly odděleny osobní věci pana faráře od církevních (farní a kostelní), dále, že jsou tam uložena bohoslužebná roucha, která nutně potřebuji k bohoslužbám, pohřbu (ornáty, pluviál, pokrov pod rakev). Dala jsem jí řekl, že až dostanu zprávu z notářství o projednávání dědictví, že jí napíši, aby si předem před projednáváním pozůstalosti prohlédli osobní věci pana faráře, což jsem také učinil doporučeným dopisem dne 12. října 1951, číslo 1267/53. Při odchodu z fary mě řekla, že jsem odpovědný za všechny věci pana faráře, aby se nic neztratilo. Odpověděl jsem jí na to, že neznám všechny věci pana faráře, možná že některé věci už za života svého rozdal pan farář cizím lidem. Dále jsem jí žádal, aby nějaký nábytek a zařízení v kuchyni pro faru odprodala, ona odmítla, až byla k tomu dříve ochotná.

V neděli dne 14. ho října 1951 dopoledne se dostavili do farní budovy švagři pana faráře pan Josef Dostál tesař, domkař ze Lhoty, a pan Ladislav Měcháček, rolník z Kunic, aby si prohlédli věci po panu faráři. Všechno jsem jim ukázal, pan Dostál si vzal strojek na stříhání a nůžky. Na jejich dotaz, jak je to s puškami, odkázal jsem je na velitelství Sboru národní bezpečnosti v Kunštátě, kde je uložen lovecký lístek. Odešli z fary kolem půl 11 dopoledne. V pondělí dne 15. října po 16. hodině se dostavili na faru paní Marie Šafářová a pan Josef Dostál ze Lhoty a žádali, abych jim ukázal věci po panu faráři. 

Paní Šafářová říkala, že schází nějaké příbory, jedny šaty, housle dědouškovy, svetr, nějaké prádlo… ale vše se brzy našlo: prádlo bylo uloženo mezi ostatní vyprané prádlo. Slečna Aloisie Šumpelová řekla panu Dostálovi, že ponožky dodá dodatečně, až je všechny přebere z ostatního prádla (kde mám také svoje prádlo a ponožky společně uloženě do vyprání). Nůž kapesní asi pan farář ztratil při nehodě a nějaké příbory a kuchyňské nádobí se pravděpodobně rozbily a opotřebovaly během letitého působení pana faráře v Kunštátě. Pan Dostál mě žádal, abych mu dal k nahlédnutí osobní pojistky na 80 000 Kčs, že se zeptá na ně pana Rudolfa Tandlera, úředníka pojišťovny v Kunštátě. Vydal jsem je s připomínkou že mně je musí bezpodmínečně vrátit ještě večer, což on neučinil, ač jsem na něho čekal do půlnoci. Teprve ráno dne 16. října 1951 mě je kolem půl 9 hodiny vrátil. Večer při odchodu z fary si vzal pan Dostál ze skříně v červeném pokoji také starší hubertus po panu faráři - říkal, že jemu zima. Mezi pojistkami také později vzal pan Dostál pojistku na psací stroj značky Mercedes Favorit, který byl zakoupen farním úřadem z německého majetku (viz doklad). I když pojistka je psaná na pana faráře, ještě to neznamená, že on byl majitelem onoho psacího stroje. Psací stroj značky Smith, jak mi říkal pan farář, dostal darem od zemřelého pana kanovníka msgre. Josefa Kalabuse, rodáka z Letovic, jeho přítele: měl ho sám ve své pracovně a užíval. Brzy po pohřbu jsem se slečnou nabízel paní Šafářové aby zůstala na faře přes zimu - ona byla ochotná, později si to rozmyslela z neznámých mi důvodů. 

Jednu v noci slečna se probudila a viděla v okně cizí ruku, snad se jednalo o zloděje a slyšela kroky jak někdo odchází od fary. 

V pátek dne 19. října 1951 jsem přišel kolem půl 5 hodiny ze školy z Hlubokého na faru, kde byl právě přítomen pan církevní tajemník Bohumil Šafář, který říkal, aby příbuzní prozatím neodváželi seno a slámu z fary, až se na to dotáže úřadu (Krajského národního výboru - církevního oddělení). 

V sobotu dne 20. října dopoledne přijel pan Měcháček a pan Dostál s vozem pro seno a slámu. Slečna jim řekla, že pan církevní tajemník to prozatím zakázal odvážet. Když jsem se vrátil ze školy v Kunštátě po 9. hodině, zatelefonoval jsem do Boskovic panu tajemníkovi, co mám dělat. On mě sdělil, aby příbuzní neodváželi ani slámu, ani seno, ani zbývající hospodářské nářadí, ani žebříky. Žádal jsem pana tajemníka, aby toto své stanovisko tlumočil telefonicky přítomnému panu Dostálovi, což on také učinil. Pan Měcháček a pan Pospíšil se potom vrátili s prázdným vozem z fary.

Proto důrazně protestují proti lživému nařčení pan Třečka z Drnovic a příbuzných ze Lhoty a Kunic, že prý jsem udal je na okrese v Boskovicích pro jejich špatný způsob, jakým postupovali při odvážení osobních věcí pana faráře. Tento podivný způsob jejich stěhování (například slečně hospodyni večer odvezli i postel, takže si již nemohla opatřit jinou, spala na zemi na slamníku, odvezli a nezapůjčili ani to nejnutnější kuchyňské nádobí, až bych opatřil jiné), zapříčinil mezi zdejším lidem velký rozruch a byl většinou odsouzen. Osobní věci pana faráře si odstěhovali až na zadržené seno, slámu, žebříky hospodářské náčiní, které jest uskladněno na faře. Z kostela ani z farní kanceláře nic neodvezli. Nejnutnější věci pro vedení domácnosti už jsem obstaral. Jsem rád, že na faře i farnosti panuje naprostý klid. 

Dne 16. října asi kolem 14. hodiny jsem požádal slečnu Růženu Březinovou, aby odnesla uloženou kostelní černou látku na ministrantské komže a nějaké různobarevné podšívky na opravu kostelních rouch ze skříně v červeném pokoji a uložila je prozatím u mě v kaplance, aby se předešlo nějakému zbytečnému nedorozumění ze strany nedočkavých chtivých dědiců při stěhování. Tyto látky kostelní jsou nyní uloženy v kostele svatého Stanislava na oratorce. Pozůstalost byla projednávána dne 16. října 1951 kolem 9. hodiny na faře za přítomnosti pana doktora Leopolda Langhanse, státního notáře, paní Žalmanové, zapisovatelky, paní Šafářové, pana Dostála, patera Františka Staňka, slečny Alojsie Šumpelové, hospodyně, úředního odhadce pana doktora Karla Kubce, stolaře. Odpoledne hned začalo fatální rabování fary až do večera, svědkem jest pater Vladimír Kozlíček a pater Leopold Havlík, farář v Molenburku, věřící, farníci, občané kunštátští.

Od smrti patera Jaroslava Šafáře 4. října 1951 byl ustanoven administrátorem dosavadní kaplan pater František Staněk, který se narodil 17. října 1910 v Holešíně, farnost Doubravice nad Svitavou. Studoval klasické gymnázium na posvátném Velehradě a v Brně, kde složil maturitní zkoušku s vyznamenáním. Po vysvěcení na kněze dne 5. července 1935 J.M. Josefem Kupkou působil jako kaplan na mnoha místech: Rousínovci, Telči, Ždánicích, Letovicích, Mikulčicích, a Blansku, jako katecheta v Jedovnicích, Blansku, Letovicích, potom jako kooperátor v Brně - Komíně. Při zpovídání a při od pohřbech ochotně vypomáhal důstojný pan rada pater Osvald Šurý.

Při půlnoční mši svaté 25. prosince 1951 provedl chrámový sbor smíšený Hlínovu vánoční mši. Nacvičil a řídil pan ředitel kůru Metoděj Novotný, na varhany hrála slečna Anna Šamšulová, posluchačka brněnské konzervatoře. Vypomáhal Vrbkův orchestr. 30. prosince 1951 smíšený 50členný sbor chrámový z Olešnice při ranní mše svaté zpíval českou Rybovu vánoční mši. Dirigoval pan Ladislav Pospíchal, u varhan pan Stanislav Penka. V neděli 23. prosince 1951 zemřel v nemocnici u sv. Anny v Brně ve věku 58 let veledůstojný pan černovický farář a konzistorní řada pater Antonín Solař. Svatých přijímání bylo v roce 1951 celkem 14 600. 

Při vánoční odpolední pobožnosti 6. ledna 1952 zazpívalo 50 členů mužského akademického pěveckého sdružení Moravan v Brně různé duchovní skladby v přeplněném kostele. Dirigent: profesor Josef Veselka, varhany: Josef Pukl. Večer na faáře byly pohoštěni. Dne 7. ledna 1952 zemřel v Nyklovicích u Sulkovce monsignore Josef Heger, univerzitní profesor, překladatel všech knih Starého Zákona. Byl pohřben za účasti 40 kněžích dne 10. ledna 1952 v Sulkovci, zpíval Moravan. Při výzdobě chrámové vypomáhá ochotně pan řídící učitel ve výslužbě Otakar Krasický, který také řídí dětský chrámový sborek. Dne 16. prosince 1951 se včlenilo družstvo Lidového domu v Kunštátě do České katolické charity v Brně. V neděli 16. prosince 1951 byla posvěcena opravena socha Panny Marie, Matky Boží, která dle přání pana faráře bude umístěna ve výklenku u dveří chrámových. V neděli 27. ledna 1952 zpívalo při ranní mše svaté 50 členů smíšeného chrámového sboru z Bořitova, řídil pan Alois Nečas, u varhan pan ředitel kůru Václav Kotouček. Od 1. února 1952 byl ustanoven v Černovicích administrátorem pater František Kučera, farář v Nížkovicích u Slavkova, amnestovaný z vězení.

V roce 1950 21/4 zemřel bývalý papežský nuncius československý Xaverius Ritter. V neděli 2. března 1952 bylo vzpomenuto 60. výročí smrti slavného pěvce cyrilometodějského, faráře v Doubravici nad Svitavou, patera Jana Nepomuka Soukopa. V neděli 30. března 1952 zde kázal a zpovídal veledůstojný pan provinciál salvatoriánů, duchovní správce na posvátném Vranové, pater Leonard. Od 6. do 27. dubna 1952 zde vypomáhal horlivě v duchovní správě pan misionář z Moravce pater Cyril Jež, redemptorista. Bylo prodáno mnoho set dobrých katolických knic (misálků, Písma svatého, atd.). 

V neděli 15. června 1952 odpoledne byla posvěcená Vosmíkova socha Božského Srdce Páně, kterou si pořídili ctihodné sestry pro klášter za pana faráře. Dne 10. března 1952 ve Žďárné zemřel bývalý zdejší kaplan pater Antonín Hudec, farář a auditor ve věku 57 let. Byl pohřben za účasti 30 kněží Jeho Milosti monsignorem doktorem J. Kratochvílem. V neděli 23. března 1952 byly posvěcený nové varhany v Letovicích. 20. dubna 1952 zpíval Moravan v Letovicích. Ve dnech 26. a 27. dubna 1952 byl uspořádán poutní autobusový zájezd: Nové město (obrazárna zemřelého pana děkana Matěje Mullera) na Svatou horu, přes Prahu do Staré Boleslavi. 4. dubna 1952 byl uspořádán katolickým ženami z Újezda tradiční poutní autobusový zájezd o Květném pátku do posvátného Sloupa. Na Květnou neděli 6. dubna 1952 byli zpíváné zase Nešverovy pašije. 4. května 1952 oslavilo hasičstvo v krojích svého patrona svatého Floriana. Zároveň byla mše svatá v Rudce v tamější kapli, která je zasvěcená svatému Floriánovi, mučedníkovi. O pouti 11. května 1952 kázal Jeho Milost doktor teologie a filozofie František Falkenauer, kanovník z Brna, odpoledne mariánské kázání měl veledůstojný pan pater Leonard. Asistovaly při mši svaté pater Pauk a pater Šurý. 

24. dubna 1952 zemřel monsignore doktor Silvestr Kulhánek, prelát, kancléř. atd. Též zemřel monsignore Alois Kopal, bývalý spirituál a regens v Brně. 25. května 1950 zde kázal veledůstojný pan pater Antonín Votoupal, profesor náboženství ve výslužbě z Boskovitc. Tuto neděli byl uspořádán zdařilý zájezd na posvátný Velehrad, k Svatém Antonínovi u Blatnice, a do Tuřan u Brna. Dne 18. června 1952 zemřel při bolestné operaci v Brně veledůstojný pan pater Osvald Šurý, konzistorní rada, bývalý farář v Ivani, Sulkovici a Sebranicích, který velice rád vypomáhal po několik let v Kunštátě. Byl pohřben dne 21. června 1952 v Drnovicích za účasti 18 kněží. Kázal pater Miroslav Čech, kapan v Boskovicích. Odpočívej v pokoji!

V neděli 22. června 1952 bylo posvěcen nový kněz v Touboři, který darovala rodina Veselá. 12. dubna 1952 před slavnosti Vzkříšení posvětil pater Jež dvě nové bílé korouhve. Byly pořízeny nové komže ministrantské. V neděli 13. června 1952 odpoledne byly posvěcený dva malé nové zvony: pozdvihováník, Maria, Josef, na Lipce Jaroslav. Byl opravený kříž s podobiznou pana faráře a byla posvěcená dřevěná boží muka na místě tragického úrazu pana faráře za Kunštátem u silnice směrem k Rudce. Byla současně pořízena malá kamenná pamětní deska na hrobě ctihodné sestry Romany. V neděli 20. července 1952 se konala slavnost 50. kněžství patera Eduarda Jedličky, faráře ve výslužbě, konzistorního rady v Makově. 27. července 1952 se konala první pouť svaté Máří Magdaleny v Rudce. V neděli 20. července 1952 bylo oslaveno 50. výročí posvěcení tamější krásné kaple Panny Marie Karmelské ve Zbraslavci. 10. srpna 1952 zde kázal na pouti sychotínské důstojný pan pater Josef Stria, administrátor u Svatého Kříže ve Znojmě. Rodina patera Aloise Strie darovala kostelů starší harmonium a sošku pražského Jezulátka. 31. srpna 1952 se konala tradiční dožínková slavnost v kostele, kázal veledůstojný pan pater Antonín Votoupal. Dne 28. června 1952 zemřel v Brně v Praze katolický spisovatel lékař Hynek, kunštátský rodák. V roce 1949 zavedl bratrstvo svatého Libor při jesenickém chrámu Páně. O pouti 1952 o 3/4 na 3 padaly 4 dkg velké kroupy přes půl hodiny, a zasáhly zvláště: Sychotín, Touboř, Rudku, Újezd, Kunštát, Zbraslavec. 14. května 1952 odstěhovali příbuzní pana faráře seno a slámu. 

Dne 18. ledna 1952 v pátek po 4. hodině byly přebrány originály našich matrik matrikářem místního národního výboru v Kunštátě panem Pálkou, předsedou MNV Josefem Techetem naše matriky: křestní - rodné, oddaných, zemřelých byly zdejším římskokatolickými duchovními správci - faráři řádně vedeny od roku 1687.