Co znamenají slova „Zůstaňte ve mně...“ a jak je naplnit? Být v Ježíšovi rozhodně neznamená držet se ho jako maličké dítě, které se bojí poodstoupit od maminky a zoufale svírá její šaty. Toto „zůstávání“ označuje stav srdce. Snad podobně jako můžeme spolu s přáteli prožívat i obyčejné setkání, které nás ale spojuje, anebo naopak být sice fyzicky přítomni, ale myšlenkami bloudit kdesi v práci. Být v Kristu obnáší naši aktivitu, ochotu, zapálení, touhu i radost z jeho blízkosti. Toto zůstávání není nudné meškání, jako když nám ujede autobus. Je to naopak prodlévání v blízkosti toho, co naplňuje náš život, co nás baví a těší.
„Kamaráde, řekni mi upřímně, mám já koňský obličej?“ „Uklidni se, proč bys měl mít koňský obličej?“ „Představ si, že stojím v neděli v Chuchli na zastávce, přiběhne ke mně žokej, hodí na mě sedlo, naskočí, zacinká zvonek…“ „A co jsi dělal?“ „No co bych dělal?! Dělal jsem, co jsem mohl a byl jsem druhý.“