Co znamenají slova „Zůstaňte ve mně...“ a jak je naplnit? Být v Ježíšovi rozhodně neznamená držet se ho jako maličké dítě, které se bojí poodstoupit od maminky a zoufale svírá její šaty. Toto „zůstávání“ označuje stav srdce. Snad podobně jako můžeme spolu s přáteli prožívat i obyčejné setkání, které nás ale spojuje, anebo naopak být sice fyzicky přítomni, ale myšlenkami bloudit kdesi v práci. Být v Kristu obnáší naši aktivitu, ochotu, zapálení, touhu i radost z jeho blízkosti. Toto zůstávání není nudné meškání, jako když nám ujede autobus. Je to naopak prodlévání v blízkosti toho, co naplňuje náš život, co nás baví a těší.
Každou sobotu přivedla mladá maminka své tři kloučky k dědečkovi. Kluci vždycky chtěli hrát na vojáky a pokaždé nějak dědu zapojili. Jednou se takhle maminka vrací a sleduje, jak Pepíček namíří na dědečka ramínko na šaty a „prásk!“. Dědeček sebou práskne o zem a dělá mrtvého. Maminka k němu přikvačí, aby zkontrolovala, jestli se nepraštil. Děda otevře jedno oko a šeptá: „Nech mě. Tohle dělám často, je to jediná šance, jak si odpočinout.“